Poselství Dvacáté Sedmé

PUTOVÁNÍ

(12)

Čtení z Písma: Nu 18,15-32

V tomto poselství se budeme dále zabývat lévijskou službou a áronským kněžstvím s jejich mzdou, kterou je Kristus. Nejprve se podíváme na další věci spojené se mzdou pro Árona a jeho syny jakožto kněží. Potom se podíváme na mzdu pro Lévijce.

e. Všechno prvorozené z lidí či ze zvířat

Všechno prvorozené z lidí či ze zvířat bylo dáno Bohem Áronovi a jeho synům jako mzda (vv. 15-18).

1) Prvorození z lidí a prvorozené z nečistých zvířat bylo vykoupeno

„Všechno, co otvírá lůno ze všeho tvorstva a co se přináší Hospodinu, ať z lidí či ze zvířat, bude patřit tobě. Avšak prvorozené z lidí jistě vykoupíš a také prvorozené z nečistých zvířat vykoupíš“ (v. 15). Žádný prvorozený syn nepatřil svým rodičům – patřil kněžím. Rodiče jej tedy museli vykoupit za poplatek (v. 16). Dokonce i prvorozené z nečisté zvířete, ačkoli bylo nepřijatelné pro obětování Hospodinu, muselo být vykoupeno.

2) Prvorozený býk, prvorozená ovce či prvorozený kozel nebyli vykoupeni

„Avšak prvorozeného býka, prvorozenou ovci či prvorozeného kozla nevykoupíš; jsou svatí. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk obětuješ jako ohnivou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu. Jejich maso bude patřit tobě – jak hrudí z mávané oběti, tak i pravá kýta bude patřit tobě“ (vv. 17-18). Zde vidíme, že prvorozený býk, prvorozená ovce či prvorozený kozel (což jsou předobrazy ukřižovaného Krista), neměli být vykoupeni. Jejich tuk měl být spálen jako ohnivá oběť, jako příjemná vůně Bohu. Jejich maso patřilo kněžím, dokonce i hrudí z mávané oběti a pravá kýta z daru pozdvihování (znázorňující Krista ve vzkříšení a v nanebevstoupení jako pokrm pro služebníky) patřily kněžím.

f.  Všechny dary pozdvihování ze svatých darů, které synové Izraele přinášeli Bohu, byly dány kněžím a jejich synům a dcerám s nimi

„Všechny dary pozdvihování ze svatých darů, které synové Izraele přinášejí Hospodinu, jsem dal tobě a tvým synům i tvým dcerám s tebou jako věčný příděl. Je to věčná smlouva soli před Hospodinem pro tebe a pro tvé potomstvo s tebou“ (v. 19). Zvláštní podíl (dary pozdvihování) z toho, co bylo obětováno Bohu jako svaté dary, měl být vždy vyhrazen kněžím a jejich synům a dcerám.

g. Kněží neobdrželi dědictví ani jim nepatřil podíl v izraelské zemi

Kněží neobdrželi dědictví ani jim nepatřil podíl v izraelské zemi. Sám Bůh byl jejich podílem a jejich dědictvím mezi syny Izraele (v. 20). Jejich podílem byl nejen Boží pokrm (vv. 8-10) – sám Bůh byl jejich podílem a jejich dědictvím. Protože Bůh byl jejich podílem a dědictvím, nepotřebovali žádný jiný podíl či dědictví.

2. Pro Lévijce jako služebníky při stanu setkávání

Verše 21-32 mluví o mzdě pro Lévijce jako služebníky při stanu setkávání.

a. Celý desátek v Izraeli do dědictví

„Hle, synům Léviho jsem dal do dědictví celý desátek v Izraeli jako náhradu za jejich službu, kterou vykonávají, službu při stanu setkávání“ (v. 21). Tento verš ukazuje, že Lévijci, tj. služebníci při stanu setkávání, měli dostat celý desátek v Izraeli do dědictví. Desetina sklizně z vinice, z obilí na humně, ze skotu a bravu – býčci, voli, ovce a kozy – měla být odevzdána Bohu (Lv 27,30-32). Tento podíl, zvaný desátek, se měl přinášet Bohu pro Lévijce a byl považován za dědictví Lévijců. V důsledku toho Lévijci vlastnili desetinu bohatství celého izraelského lidu.

1) Lévijci museli přinášet Hospodinu dar pozdvihování z desátku, který dostali od synů Izraele, desátek z desátku

Lévijci museli přinášet Hospodinu dar pozdvihování (vyvýšeného Krista) z desátku, který dostali od synů Izraele, desátek z desátku (Nu 18,26). Tento obětní dar se počítal jako obilí z humna a jako plný výnos z lisu (v. 27).

Dejme tomu, že Izraelec vychoval sto koz. Protože musel Bohu přinést desátek, znamenalo, že Mu přinesl deset koz. Těchto deset koz pak bylo dáno Lévijcům. Poté, co Lévijci přijali tento desátek v podobě deseti koz, oddělili jednu kozu, aby ji přinesli Bohu. Tato koza byla desátkem z desátku. Přinášení desátku lze přirovnat k současné praxi daně z příjmu.

2) Desátek z desátku byl dán knězi Áronovi

„Tak přineste i vy Hospodinův dar pozdvihování ze všech svých desátků, které přijmete od synů Izraele, a dejte z toho Hospodinův dar pozdvihování knězi Áronovi“ (v. 28). Tento verš objasňuje, že dar pozdvihování, který Lévijci přinesli Hospodinu, měl být dán knězi Áronovi. Desátek přijatý od lidu připadl Lévijcům a desátek přijatý od Lévijců připadl knězi Áronovi.

Proč se desátek z desátku nazývá dar pozdvihování? Již jsme uvedli, že v typologii dar pozdvihování ukazuje na Kristovo nanebevstoupení, na to, že Kristus vystoupil do nebe. Tato myšlenka je v souladu s Pánovým slovem v Matoušovi 6,19-20, kde je řečeno, abychom si „shromažďovali poklady v nebi“, ne na zemi. Shromažďovat si poklady v nebi znamená „posílat“ své peníze do nebe, a to znamená „pozdvihovat“ své peníze vzhůru. Podle typologie se vše, co je pozdvihováno k Bohu, stává předobrazem vyvýšeného Krista. Například, dejme tomu, že konkrétní dar pozdvihování sestával ze sta koz. Tyto kozy, které byly pozdvihnuty k nebesům, se staly předobrazem Krista v nanebevstoupení. Dnes bychom my, Boží děti, měly také obětovat něco z toho, co nám Bůh dal. Když přinášíme tyto dary, pozdvihujeme je k nebesům. To, co tímto způsobem přinášíme, se stává vyvýšeným Kristem.

Život synů Izraele v pustině spočíval v tom, že dělali vše pro Krista. Starali se o truhlu, předobraz Krista, a také o příbytek, místo, kde truhla přebývala. V příbytku se nacházely rozličné aspekty Krista – stůl na předkladné chleby, svícen, kadidlový oltář a truhla se svým obsahem – a vně příbytku byl oltář, který znázorňuje Kristův kříž.

V 1. listu Korintským 2,2 Pavel řekl: „Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.“ Pavel se staral o Krista a Jeho kříž. Pavlův život na zemi spočíval v tom, že předkládal Krista a kříž. Zatímco Pavel předkládal Krista, někdy se zabýval výrobou stanů (Sk 18,3). Nakonec se všechny stany, které vyrobil, staly Kristem, protože je nedělal pro sebe, ale pro Krista. Všechny stany, které Pavel vyrobil, byly pozdvihnuty k nebesům, a tak se staly Kristem.

Stejný princip by měl i dnes platit na nás. Nezáleží na tom, jaká je naše profese či zaměstnání, ve skutečnosti se nezabýváme věcmi spojenými s naší prací; naopak, neustále se zabýváme Kristem. To, zda se nacházíme či nenacházíme v takové situaci, určuje jeden základní faktor – to, zda svou profesi či zaměstnání vykonáváme pro Krista, a nikoli pro sebe. Jestliže svou práci děláme pro Krista, potom se to, co přineseme Bohu, stane darem pozdvihování. Stane se to něčím z Krista, co je pozdvihnuto k nebesům.

Co my, křesťané, děláme zde na zemi? Co je náš středobod? Středobodem synů Izraele byla truhla. V typologii to naznačuje, že naším středobodem by měl být Kristus. Tento předobraz dále ukazuje, že bychom se měli zabývat Kristem jako truhlou a veškerým vybavením příbytku a také bychom se měli zabývat Jeho křížem. Pak ve všem, co děláme, budeme pracovat pro Krista a předávat Krista. To se stane faktorem, důvodem, prvkem a podstatou našeho života na zemi a to způsobí, že náš život bude absolutně pro Krista. Tehdy vše, co dáme Pánu, bude pozdvihnuto k Němu a stane se to Kristem.

3) Desátek jedli Lévijci a jejich domy na jakémkoliv místě

„Můžete to jíst na jakémkoliv místě, vy i váš dům, protože je to vaše mzda jako náhrada za vaši službu při stanu setkávání“ (v. 31). Desátek, který Lévijcům přinesli synové Izraele, jedli Lévijci a jejich domy na jakémkoliv místě.

b. Lévijci neobdrželi dědictví uprostřed synů Izraele

Kněží ani Lévijci neobdrželi žádné dědictví uprostřed synů Izraele (vv. 23b.24b). Jejich dědictvím byl Bůh. Sám Bůh, ze kterého se těšili, byl jejich mzdou jako náhrada za jejich službu. Dnes je odměnou za naši službu Kristus. Žel, mnozí věřící znají Krista pouze velmi omezeně. Protože patřičně neznají Krista, patřičně se z Něho netěší. Studujeme knihu Numeri, abychom plněji poznali Krista a více se z Něho těšili.

Kórach, Dátan a Abíram se vzepřeli kněžství, ale Bůh kněžství důrazně potvrdil. Bůh kněžství potvrdil nejen tím, že nechal vypučet Áronovu hůl, ale ještě více tím, že dal kněžím takovou mzdu. Když porovnáme mzdu danou kněžím a mzdu danou Lévijcům, jasně uvidíme, že mzda Lévijců byla mnohem menší. Je dost dobře možné, že potěšení z větší mzdy dané kněžím bylo kromě ctižádostivé touhy po moci a postavení jedním z hlavních motivů vzpoury vedené Kórachem, Dátanem a Abíramem.

Naše služba Bohu v Novém zákoně není v oblasti hmotných věcí; proto ani naše odměna není v oblasti hmotných věcí. Naší mzdou je Kristus. Jestliže sloužíme jako kněží, budeme se těšit z většího podílu Krista. Jestliže sloužíme pouze jako Lévijci, budeme se těšit z menšího podílu Krista. Avšak, přísně vzato, Boží novozákonní ekonomie spojuje kněžskou a lévijskou službu. Kněžství v Novém zákoně zahrnuje službu Lévijců. Jelikož se tyto dvě služby spojily v jednu, jejich odměna je také jedna – Kristus jako všechno.

Chci povzbudit všechny svaté, zejména mladé lidi, aby si vyhradili čas na studium svatého Slova a na četbu naší literatury. Bohatství ve Slově přebuduje celou naši bytost. Doufám, že svaté Slovo se nakonec stane vaším vnitřním ustavením a že se stanete lidmi, kteří jsou vnitřně ustaveni svatým Slovem ohledně Krista.