Studium života v Numeri (# 38)

Poselství Třicáté Osmé

BOJ

(7)

Čtení z Písma: Nu 27,1-11

VI. Soudní rozhodnutí o obdržení země do dědictví ženami

Numeri 27,1-11 obsahuje soudní rozhodnutí o obdržení země do dědictví ženami.

A. Žádost dcer Selofchadových

Dcery Selofchada řekly: „Proč by mělo být vynecháno jméno našeho otce z jeho čeledi proto, že neměl syna? Dej nám vlastnictví mezi bratry našeho otce!“ (v. 4). Podle Božího ustanovení měli dědické právo pouze muži. Zde však některé ženy žádaly o dědictví. Jak uvidíme, Bůh jejich žádosti vyhověl.

1. Z čeledi Manasesa, syna Josefova

Verše 1 až 4 mluví o žádosti dcer Selofchadových. Patřily do jedné z čeledí Manasesa, syna Josefova. Jedná se o předobraz spojený se životem a společenstvím života. Skutečnost, že dcery Selofchada byly z čeledi Manasesa, syna Josefova, ukazuje, že se nacházely v životě a společenství života ze správného zdroje.

V Bibli se o dědictví rozhoduje podle rodokmenu. Rodokmen je záležitost života a tento život je spojován s kmeny, domy a čeleděmi. Základní myšlenka předobrazů ve 27. kapitole Numeri je spojena se životem. Všechno, co se v Kristu vztahuje na nás, je spojené se životem, který jsme v Něm přijali.

Život má svůj zdroj a život přijímáme určitým způsobem, skrze určitý kanál. Způsob, jakým přijímáme božský život, je velmi důležitý. Jako věřící v Krista jsme všichni přijali božský život, ale existuje rozdíl ve způsobu či kanálu, kterým jsme tento život obdrželi. Prostředky přijímání božského života jsou spojené s otázkou naší duchovní čeledi, rodiny.

Podle předobrazu v Numeri, který je spojen jak se zdrojem života, tak se způsoby získávání života, kdo jsme a kým budeme závisí na naší rodině. Velmi záleží na tom, skrze koho jsme spaseni a skrze koho jsme přijali Pána Ježíše, protože křesťanský život s jeho aktivitami závisí na zdroji života a na kanálu života. Proto zde uvedený předobraz říká, že soupis lidu byl proveden podle domu jejich otců. To je základní požadavek. Nikdo, kdo neměl domov, i když byl pravým Izraelcem, neměl rodokmen a neměl právo být započítán. Aby Izraelci byli započítáni, museli mít silné postavení spojené se zdrojem života a kanálem života. Stejný princip platí i dnes pro nás. Musíme mít silné postavení, co se týče zdroje života, a musíme mít vhodný kanál pro přijímání božského života. Tento kanál je prostředkem, díky kterému jsme obdrželi svou existenci v božském životě.

2. Ženy

Žádost ve verši 27,4 předneslo pět žen. Ženy znázorňují slabší. V Božích očích jsme všichni ženy. To znamená, že sami o sobě jsme všichni slabší, ba dokonce ti nejslabší. Silný je pouze Kristus.

Z duchovního hlediska je v celém vesmíru pouze jeden muž – Bůh ztělesněný v Kristu. Proto je Kristus jediným Manželem. Všichni věřící, včetně bratrů, jsou ženy. V Božím stvoření jsem muž, ale v Božím novém stvoření jsem žena. Pět dcer Selofchada je předobrazem nás a jejich žádost je žádostí pro nás všechny.

3. Přály si obdržet dědictví svého otce

Dcery Selofchada si přály obdržet dědictví svého otce. V typologii to znázorňuje zájem o dědictví, které nám dává Bůh, to znamená milost. Znázorňuje to touhu zdědit Boží milost, zdědit Krista jako milost, kterou nám dává Bůh. Všichni se musíme naučit, jak takovou žádost předložit. Touha obdržet Krista jako naše potěšení je úžasná a Bohu příjemná.

Na první pohled dcery Selofchada žádaly o něco pro sebe. (Bohu se nelíbí, když žádáme o něco pro sebe.) Ve skutečnosti požádaly o něco kvůli svému otci, který měl dcery, ale žádné syny (v. 4a). Zákon obsahoval nařízení, které stanovilo, že pokud ženatý muž zemřel bez mužského dědice, jeho dědictví s jeho manželkou připadlo jeho bratrovi, který poté, co si vzal jeho ženu, měl zplodit syna pro svého prvního bratra. Syn narozený manželce prvního bratra skrze druhého bratra neměl nosit jméno druhého bratra, nýbrž toho prvního bratra, aby jméno prvního bratra zůstalo mezi Božím lidem. Tímto způsobem zůstal potomek na památku prvního bratra. Dcery Selofchada se obávaly, že jméno jejich otce bude vymazáno z jeho rodiny a že jeho dědictví připadne někomu mimo jeho rodinu. Chtěly, aby dědictví jejich otce připadlo někomu, kdo se mu narodil, aby jeho jméno bylo připomínáno v jeho kmeni. Nežádaly tedy pro sebe, ale pro svého otce. Předložily žádost na základě života a chtěly, aby byla zachována památka jejich otce.

Taková žádost se Bohu líbí. Bůh chce, aby žádné z Jeho dětí nezůstalo bez potomka. Naopak, chce, aby Jeho děti zůstaly v historii Jeho lidu. Pokud příslušník Božího lidu nemá potomka, Bůh chce najít způsob, jak mu dát potomka, aby jeho památka zůstala v historii Božího lidu.

B. Boží soudní rozhodnutí

Když Mojžíš předložil Hospodinu pěti dcer Selofchada (v. 5), Hospodin mu řekl: „Selofchadovy dcery promluvily správně. Rozhodně jim dej dědičné vlastnictví mezi bratry jejich otce, převeď na ně dědictví jejich otce“ (v. 7). Zdálo se, že Hospodin říká: „Jejich žádost je správná. Líbí se Mi. Nechci, aby někdo z Mého lidu zemřel, aniž by zanechal památku v historii Mého lidu. Žádost pěti dcer odpovídá Mé touze.“

Pět dcer obdrželo dědictví mezi bratry svého otce. Byla s tím však spojena jedna podmínkaByl. Tato podmínka spočívala v tom, že dcery se nesměly provdat za nikoho mimo jejich kmen (36,2-3.6-7).

Předobraz v Numeri 27,1-11 můžeme aplikovat na to, co se děje dnes s námi, věřícími. V Kristu máme právo zdědit božské věci. Musíme o své právoplatné dědictví požádat a Bůh tuto žádost schválí. Musíme však splnit jednu podmínku: Nesmíme se provdat za nikoho mimo náš „kmen“. Naším kmenem je dnes Kristus a církev.

Verše 8 až 11 ukazují další aspekty tohoto soudního rozhodnutí. Jestliže Izraelec zemřel a neměl syna, jeho dědictví bylo převedeno na jeho dceru (v. 8). Pokud neměl dceru, jeho dědictví bylo dáno jeho bratrům (v. 9). Pokud neměl bratry, jeho dědictví bylo dáno bratrům jeho otce (v. 10). Pokud jeho otec neměl bratry, jeho dědictví bylo dáno jeho nejbližšímu příbuznému z jeho čeledi (v. 11). To na předobrazu ukazuje, že užívání Krista se stává naším vlastnictvím na základě našeho vztahu v životě.

Náš vztah v životě určuje, jaké užívání se stane naším vlastnictvím. To znamená, že stupeň našeho vztahu v životě určuje úroveň našeho užívání Krista.

Užívání Krista se může lišit jak kvalitou, tak stupněm. Je-li naše životní zkušenost na vysoké úrovni, potom naše užívání Krista bude také na vysoké úrovni. Pokud je však naše životní zkušenost na nízké úrovni a velmi omezená, potom naše užívání Krista bude také na nízké úrovni a velmi omezené. Užívání Krista se měří naší životní zkušeností.

Tato pasáž knihy Numeri, která hovoří o soudním rozhodnutí ohledně obdržení země do dědictví ženami, se ve skutečnosti zabývá Kristem a církví. Můžete se ptát, kde v Numeri 27,1-11 vidíme Krista a církev. Tyto verše často zmiňují dědictví, tj. dědičné obdržení dobré země do dědictví. V rámci typologie dobrá země znázorňuje Krista a obdržení dobré země do dědictví znázorňuje naše užívání Krista. V těchto verších je tedy předobrazem Krista dědictví dobré země. Ale kde vidíme církev? Církev je znázorněna otcovým domem, který je zmíněn v Numeri 26,2 a který je obsažen a předpokládán v kapitole 27. Dnes je církev Božím domem (1Tm 3,15) a my, kteří jsme kdysi byli cizinci a přistěhovalci, jsme nyní „členové Boží rodiny“ (Ef 2,19, B21). Všichni jsme členy domu našeho Otce. Jako členové Boží rodiny máme skutečný zdroj života a kanály či prostředky k získání života.

Ačkoli máme právo užívat dědictví dobré země, abychom mohli toto právo uplatnit, potřebujeme dům a potřebujeme kanály. Bez domu a kanálů nemůžeme uplatnit své dědické právo. Potřebujeme zdroj a potřebujeme kanály. Zdrojem je život a kanály je společenství života. Mnozí z nás mohou dosvědčit, že v církvi jsme obdrželi božský život a užíváme společenství božského života.

Přijetí božského života a užívání společenství božského života vede k užívání Krista. Někteří odpůrci však mají mylnou představu o užívání Krista. Tvrdí, že bychom neměli mít zájem o konání žádného díla, ale měli bychom se zajímat pouze o užívání Krista. Tento druh užívání, který propagují, není vyvážený. Podle 15. kapitoly Janova evangelia je správné užívání Krista vyvážené, protože je spojené s nesením ovoce. Užívání Krista, které nenese ovoce, je nesprávné a nevyvážené. Ve skutečnosti je takové toto takzvané užívání Krista špatné a falešné. Bible zjevuje, že pokud skutečně užíváme dobrou zemi, vzejde z toho úroda. Pokud někdo tvrdí, že užívá dědictví dobré země, ale nikdy nemá sklizeň, můžeme klást oprávněnou otázku, o jakém užívání mluví. Možná je jeho užívání nesprávné a dokonce falešné, protože je to užívání bez sklizně. Včasná sklizeň je důkazem, že Krista užíváme jako dobrou zemi.

Předobrazy v knize Numeri ukazují, že pokud chceme Krista užívat jako své dědictví a mít účast na Kristově bohatství, musíme mít církevní život. Abychom užívali Krista, musíme mít církevní život. Církevní život je v jistém smyslu spojen s naším společenstvím, které máme s těmi, kteří jsou nám blízcí. Numeri 27,8-11 ukazuje, že dědictví, tj. užívání Krista, se stává naším vlastnictvím na základě našeho vztahu v životě. Možná bude lepší, když lidské slovo „vztah“ nahradíme božským slovem „společenství“. Naše společenství se svatými v církvi je určitým druhem vztahu. Pokud chceme užívání Krista, musíme mít tento vztah, toto společenství. Pokud ztratíme naše společenství se svatými, ztratíme i naše užívání Krista. Z toho je zřejmé, že opustit církevní život, jak to někteří milí svatí udělali, je riskantní a nebezpečné. Ti, kteří opouštějí církevní život se společenstvím života, spontánně ztrácejí své právo zdědit užívání Krista. Kéž jsme všichni v této klíčové otázce osvíceni a zůstaneme ve společenství života se svatými, členy velké Boží rodiny.