Poselství Čtyřicáté Sedmé

BOJ

(16)

Čtení z Písma: Nu 35,1-34

V tomto poselství se podíváme na města daná Lévijcům a útočištná města.

D. Města daná Lévijcům a útočištná města

1. Města daná Lévijcům

Lévijci nebyli přímo kněží, ale sloužili kněžstvu. To znamená, že byli služebníky kněžstva. Kněžství neboli kněžská služba obsahovalo množství provozních záležitostí, které vyžadovaly službu Lévijců. Lévijci tedy byli kmen oddělený pro tyto provozní záležitosti. Lévijcům jakožto oddělenému kmeni nebyl dán konkrétní díl dobré země. Bůh však určil, aby jim byla dána města s předměstími.

a. Osmačtyřicet měst daných Lévijcům

Osmačtyřicet měst z dědičného vlastnictví synů Izraele mělo být dáno Lévijcům k bydlení (vv. 7.2a). Osmačtyřicet je číslo, které má hluboký význam. Podle svého duchovního významu může být toto číslo vytvořeno dvěma způsoby. První je šestkrát osm. Číslo šest označuje člověka, kterého Bůh stvořil šestého dne. Bůh stvořil staré stvoření v šesti dnech a dokončením Božího stvoření byl člověk. Číslo osm znázorňuje vzkříšení. Osmý den, den po sobotě, byl začátkem nového týdne. Člověk, který byl stvořen šestého dne, padl. Ve vzkříšení byl však člověk zachráněn a přiveden do vzkříšení.

Osmačtyřicet měst daných Lévijcům znázorňuje přirozeného člověka, který padl, ale byl skrze lévijskou službu přiveden do vzkříšení. Lévijská služba sloužila kněžství a cílem kněžství bylo přivést padlého člověka zpět k Bohu ve vzkříšení. Počet měst daných Lévijcům tedy znázorňuje účel lévijské služby.

Číslo osmačtyřicet je také čtyřikrát dvanáct. Číslo čtyři, stejně jako číslo šest, označuje člověka jako Boží stvoření. Dvanáct je číslo dokonalosti a úplnosti v Boží věčné správě. Číslo osmačtyřicet, skládající se z čísla čtyři vynásobeného dvanácti, tedy ukazuje, že člověk, který byl stvořen Bohem, bude zdokonalen a přiveden k úplnosti ve věčné Boží správě.

b. Pastviny dané Lévijcům

Lévijcům měly být také dány pastviny okolo měst tři tisíce loket od městské zdi pro jejich dobytek, stáda a zvířata (vv. 2b-5). Byl to poměrně velký pozemek, a to znamená, že Bůh dává bez nedostatku. Boží dar je vždy hojný.

c. Velké kmeny měly dát více a menší kmeny měly dát méně

Aby bylo možné dát Lévijcům osmačtyřicet měst, větší kmeny měly dát více a menší kmeny měly dát méně (v. 8). Bylo to správné a spravedlivé a v souladu s bohatstvím, které dal Bůh. Kolik můžeme dát a kolik bychom měli dát, záleží na tom, kolik nám dal Bůh. Pokud nám Bůh dává mnoho, musíme dát více. Pokud nám dá méně, můžeme dát méně.

d. Osmačtyřicet měst daných Lévijcům mělo být rozptýleno po celém Izraeli

Osmačtyřicet měst daných Lévijcům mělo být rozptýleno po celém Izraeli, čímž se Jákobovo prokletí Léviho v Genesis 49,7 změnilo v požehnání. Podle Bible je shromáždění požehnáním, ale rozptýlení je prokletím. Když Jákob žehnal svým dvanácti synům, na Léviho promluvil kletbu a řekl, že pro svou krutost bude rozptýlen. Ve 35. kapitole Numeri mělo být také rozptýleno osmačtyřicet měst po celém Izraeli. Takto se kletba, která dopadla na Léviho, změnila v požehnání.

e. Šest měst bylo útočištnými městy

Šest z osmačtyřiceti měst daných Lévijcům bylo útočištnými městy (v. 6).

2. Útočištná města

V Numeri 35,9-34 se hovoří o útočištných městech.

a. Měla být zřízena poté, co synové projdou Jordánem do kenaanské země

Útočištná města měla být zřízena poté, co synové projdou Jordánem do dobré země (vv. 10-11a). To ukazuje, že země východně od Jordánu nebyla součástí kenaanské země.

b.   Vrah, který nedopatřením zabil člověka, mohl utéct do jednoho z útočištných měst

Útočištná města byla zřízena proto, aby do nich mohl utéct vrah, který nedopatřením zabil člověka (v. 11b). Verš 12 říká: „Ta města vám budou útočištěm před mstitelem, takže vrah nezemře, dokud se nepostaví před pospolitostí k soudu.“ Takto se vrah mohl schovat před mstitelem.

e. Útočištných měst mělo být šest

Útočištných měst mělo být šest: tři na druhé straně Jordánu a tři v kenaanské zemi (vv. 13-14).

1) Význam čísla šest

Číslo šest označuje chybujícího člověka, kterého stvořil Bůh šestého dne (Gn 1,26-27.31).

2) Význam čísla tři

Číslo tři označuje trojjediného Boha jako útočiště pro člověka, který chybuje. Bůh nás vidí jako ty, kteří dělají chyby, a ustanovil, že existuje útočiště, do kterého můžeme utéct.

3) Význam čísla dva

Číslo dva (dvě skupiny po třech městech) označuje svědectví, které stojí v tomto vesmíru.

d. Útočištná města byla určena nejen pro syny Izraele, ale i pro hosty a příchozí mezi nimi

Útočištná města byla určena nejen pro syny Izraele, ale i pro hosty a příchozí mezi nimi (Nu 35,15). To znamená, že trojjediný Bůh jako útočiště pro chybujícího člověka, je určen pro celé lidstvo. Dnes máme všichni, Židé i pohané, útočiště, azyl v trojjediném Bohu.

e. Útočištná města nebyla určena vrahům, kteří někoho zabili úmyslně

Útočištná města nebyla určena vrahům, kteří někoho zabili úmyslně (vv. 16-21). Adam zhřešil nedopatřením a my, Adamovi potomci, jsme zhřešili stejně. Hříchy, které dnes pácháme, jsou pošetilé a nesmyslné. V Božích očích jsme tedy lidmi, kteří hřeší nedopatřením, a Bůh považuje naše hříchy za neúmyslné.

f. Útočištná města byla určena pouze tomu, kdo zabil člověka nedopatřením

Útočištná města byla určena pouze tomu, kdo zabil člověka nedopatřením, aby mohl být rozsudkem pospolitosti vysvobozen z ruky krevního mstitele (vv. 22-25a). To znamená, že člověk, který utekl do útočištného města, nebyl souzen okamžitě. Pospolitost měla vytvořit skupinu, která měla rozhodnout, zda útěk tohoto člověka do útočištného města byl či nebyl oprávněný.

g. Vysvobozený vrah musel zůstat v útočištném městě a žít v něm do smrti velekněze

Vysvobozený vrah musel zůstat v útočištném městě a žít v něm do smrti velekněze, který byl pomazán posvátným olejem, a teprve po smrti velekněze se mohl vrátit do země svého vlastnictví (vv. 25b-29). Velekněz zde odkazuje na Krista, který zemřel za naše hříchy. Starozákonní svatí, jako Abraham, David a Izajáš, zůstávali, duchovně řečeno, v útočištném městě až do Kristovy smrti. Jednalo se o útočiště, než přišla přímá spása. Jelikož Kristus, náš Velekněz, zemřel, je naším útočištěm, nikoli ve smyslu Starého zákona, ale ve smyslu Nového zákona. Toto útočiště je přímou spásou. Kristus zemřel a vstal z mrtvých a nyní jsme v Něm – nejen jako v útočišti ve smyslu Starého zákona, ale jako v našem přímém spasení. Kristus je útočiště i přímé spasení. Před svou smrtí byl útočištěm pro svaté Starého zákona. Ale nyní, po své smrti, je naším přímým spasením.

h. Ten, kdo zabil člověka úmyslně, měl být podle svědectví svědků zabit

Ten, kdo zabil člověka úmyslně, měl být podle svědectví svědků zabit, ale nikdo nemohl být zabit na základě svědectví jediného svědka (v. 30).

i. Za život vraha nemohlo být vzato výkupné

Za život vraha, který byl vinný smrtí a měl být usmrcen, nemohlo být vzato výkupné (v. 31).

j. Nemohlo být vzato výkupné za toho, který utekl do svého útočištného města

Verš 32 říká: „Nevezmete výkupné za toho, který utekl do svého útočištného města, aby se mohl vrátit a bydlet ve své zemi před smrtí velekněze.“ Pokud se ho někdo z rodiny pokusil vykoupit, takové výkupné nebylo přijato. Protože nemohlo být vzato výkupné, člověk, který utekl do útočištného města, tam musel zůstat do smrti velekněze. Z duchovního hlediska bylo pro starozákonní svaté útočištné město jako ovčinec v 10. kapitole Janova evangelia. Tito svatí museli zůstat v tomto útočišti, v tomto ovčinci, dokud Kristus, Velekněz, nezemřel. Žádné výkupné je nemohlo vysvobodit před Kristovou smrtí.

k. Dobrá země nesměla být znesvěcena a znečištěna krví, za kterou nebylo vykonáno smíření

„Neznesvětíte zemi, ve které jste, neboť krev znesvěcuje zemi a země nebude usmířena za krev, která v ní byla vylita, jinak než krví toho, kdo ji prolil. Neznečistíš zemi, ve které sídlíte, v níž já přebývám, neboť já Hospodin přebývám uprostřed synů Izraele“ (vv. 33-34). Země, v níž Hospodin přebýval, nesměla být znesvěcena či znečištěna prolitím krve, za kterou nebylo vykonáno smíření. Pokud by se lidé řídili ustanoveními o útočištných měst, nedošlo by k žádnému krveprolití, za které by nebylo vykonáno smíření. Celá země by byla v Božích očích čistá.

V lidské historii kromě Izraele neexistovala žádná země, ve které by platila ustanovení, jaká vidíme ve 35. kapitole Numeri. Podle těchto ustanovení bylo Božím služebníkům dáno osmačtyřicet měst, šest z těchto měst bylo označeno za útočištná města a člověk, který oprávněně utekl do jednoho z těchto měst, tam musel zůstat až do smrti velekněze. Ustanovení uvedená v této kapitole jsou božská a odhalují Boží milosrdenství, milost, moudrost a svrchovanost. Jak zjevuje kniha Numeri, na tomto úzkém pásu země, v kenaanské zemi, Bůh projevil své milosrdenství, milost, moudrost a svrchovanost. Tato kniha byla rozhodně inspirována Bohem! Kdyby neexistoval žádný Bůh, taková kniha by nemohla být nikdy napsána. Pouze díky Božímu milosrdenství, milosti, moudrosti a svrchovanosti můžeme porozumět knize Numeri.